tovární budova

V roce 1889 podnikatel Karl Wittgenstein, v sousedství Vojtěšské huti, založil kladenské ocelárny Poldi. Podnik se rozrůstal hlavně díky válečným zakázkám během obou válek.

Ocelárny nesou název podle manželky svého zakladatele, Leopoldiny- Poldina huť. V roce 1893 si nechal registrovat ochrannou známku s profilem své ženy.
tovární budova

V roce 1897 huť dodávala výkovky pro první oceánské rakousko-uherské bitevní lodě třídy Habsburg.

Wittgenstein byl tvrdý podnikatel a zvedl se proti němu odpor. Proto roku 1898 své podíly ve společnosti prodal a žil jako mecenáš a bohatý soukromník.

V roce 1900 tu bylo zaměstnáno 1200 pracovníků, vyrábělo se zde 36 000 tun oceli a 16 000 tun hotových výrobků, zejména děl, hlavní, ocelových drátů, ocel na nástroje a ocelová péra. Vše bylo vyráběno hlavně na vývoz.

Tou dobou se zde vyvinulo úspěšné Poldi kladívko, na dílenské měření tvrdosti.
broušení kovu

Roku 1908 vznikla v huti první elektrická pec na území dnešní České republiky a od roku 1909 byla zdejší ocel použita na konstrukci vozu Blitzen Benz. Mezi lety 1916-1920 v Chomutově vznikla pobočka firmy.

Žáruvzdorná ocel POLDI AKC byla v roce 1922 patentována a její složení ovlivnilo celosvětový vývoj těchto materiálů.

Roku 1929 tu již pracovalo 4000 dělníků a vyrábělo se tu 40 000 tun výrobků, zejména kulometných a dělových hlavní, klikových hřídelů a nástrojů. Ovšem dvě třetiny výroků se vyváželo.

V období 1932-1945 byl generálním ředitelem Dipl. Ing. Dr. Franz Hummelberger a během okupace se huť stala součástí Herrmann Göring Werke. Roku 1938 byly odtud dodány konstrukční oceli pro automobil Thunderbolt, s nímž britský závodník G. Eyston udělal tři světové rychlostní rekordy.

V té samé době vrcholily dodávky pro československou armádu.

Před druhou světovou válkou měla Poldina huť pobočky, sklady a obchodní zastoupení v 39 zemích světa.

Od konce druhé světové války se ocelárny staly státním podnikem. V roce 1989 zde pracovalo cca dvacet tisíc zaměstnanců a tím a představovaly hlavní zdroj pracovních příležitostí v Kladně a okolí.
pracovník ocelárny

Žáruvzdorné oceli se dokonce uplatnily na československých cvičných letounech Aero L-29 Delfín a později na Aero L-39 Albatros.

Roku 1969 započala výroba chirurgických souprav z korozivzdorných ocelí.

Na čs. akrobatické letouny Zlín Z-50 byly roku 1980 použity zdejší titanové slitiny. Letci Petr Jirmus a Ivan Tuček na nich získali tituly mistrů světa v letecké akrobacii.

Bohužel po revoluci se huť rychle dostala do platební neschopnosti a během dvou porevolučních let se výstup z ocelárny snížil z téměř milionu tun oceli přibližně na čtvrtinu. Výsledkem bylo propouštění zaměstnanců.

Tags: No tags